středa 8. července 2015

Imperfections

Na žádné fotce se neusmívám, ani nevím proč. Přitom s úsměvem vypadají všichni lépe, mladší, zdravější. Už mám dlouhé vlasy, praskají mi žilky na nohách, jsem věčně nespokojená. Jednou jsou to uši, podruhé pleť, potřetí zas zuby. To nemám nic důležitějšího na práci, než se pořád zabývat nějakými nedostatky ? Ještě k tomu pro ostatní zanedbatelnými ? Ani nevím, mám na práci tolik věcí a stejně se zaobírám věcmi vlatně nepodstatnými. Mívám teď hodně hlubokomyslné stavy, filozofuju o světě, o životě, relativitě všeho a všech. A pak se zase podívám do zrcadla a říkám si, proč mám tak kulatý obličej/tlusté nohy/křivé zuby ? Kde je ta hranice mezi záležitostmi povrchními a proč se poslední dobou zamýšlím nad osudem planety? Taky se vám někdy střídají tyhle nálady a myšlenkové pochody se dokáží obrátit o 180 stupňů? ..... jen jsem chtěla vysvětlit ty ustarané výrazy a zjistit, jestli to má někdo podobně. Světabol, spleen v jednom člověku s nadšením pro věci módní, možná povrchní.

PS: Tatto by Kóca